Mohli jsme si v klidu každé ráno jít nakoupit do místní Jednoty.
Mohli jsme kácet staré stromy na zahradě.
Mohli jsme topit, čím chceme.
Pěstovali jsme na zahrádkách zeleninu a prodávali ji na farmářských trzích.
Potkávali jsme se večer v hospodách, pili pivo, kouřili a debatovali.
Pořádali každoroční košty, na kterých se scházela celá vesnice.
Říkali jsme nahlas, co jsme si mysleli a byli za to podporování, obdivováni nebo třeba i kritizováni a zatracováni.
A teď si žijeme své poklidné životy na vesničce.
Chci jít večer na pivo. Musím zajet večer do sousedního města vzdáleného pět kilometrů nakoupit, ať máme co na snídani zítra. Obchod u nás na vesnici byl zavřen. Majitelka obchodu paní důchodkyně radši obchod zavřela. Provoz obchodu by se ji nevyplatil, byl by ztrátový, navíc neumí s počítačem. Ještě bych měl pokácet starý nemocný strom na své zahradě. To však nemůžu, protože o tom rozhoduje stát. Kontroloři, co vnikli proti mé vůli do mého domu, aby zkontrolovali, čím topím, už také odešli. O zahrádku je postaráno, zeleninu kterou jsme prodávali na farmářských trzích už nepěstujeme kvůli EET. EET jsme nepořizovali, protože nejsme počítačově nadaní a ze zeleniny, kterou jsme vypěstovali a potom i prodávali, bychom si na tuhle pokladnu nevydělali. Můžu už jít na pivo. Ve své obci už ale nemůžu. Hospoda tu byla zrušena, majitel ji přes veškeré předpisy nedokázal udržet a zavřel ji. Takže jdu do sousední vsi. Jdu samozřejmě předpisově ustrojen s reflexními prvky podle nařízení vlády. Uniformy teprve přijdou na řadu. Přijdu do hospody ve vedlejší vsi. V hospodě mě kamarádi nečekají. Nemají reflexní prvky, jsou to kuřáci, tudíž nesmí do hospody, kde se už nemůže kouřit podle nového protikuřáckého zákona. Mám na výběr limonádu, která je z nařízení vlády levnější než pivo. To však pod podmínkou, že nebude výpadek online serveru EET, jinak mi hostinský ze strachu nic nevydá. Jak sám říká, kontrol je více než zákazníků. Chci se tedy alespoň najíst. Hostinský však nemá co na výběr. Včera stejně jako dnes je státní svátek, stát zakázal prodávat a nakupovat, tudíž nemá z čeho vařit. Takže sedím v hospodě sám s limonádou. Zítra měl být každoroční košt slivovice. Ten však nemůže být z nařízení Bruselu a naší vlády, která tohle nařízení přijala.
Kouření přece škodí, pivo také a debatování s kamarády jakbysmet. Tak takhle máme kvůli vládě zdravý život a zdravé myšlení...
Proč tohle?
Údajně pro naše dobro.
Pod kontrolou nám bude lépe.
Svoboda, odpovědnost, tradice je přece přežitek!
Proč se přizpůsobujeme?
Proč se bojíme?
Proč se krčíme?
Proč mlčíme?
Copak jsme zapomněli, z čeho jsme vzešli?
Copak se chceme všeho, co máme vzdát?
Copak jsme tak hloupí a zmanipulovatelní?
Copak jsme zapomněli na svobodu, o které se našim předkům mohlo jenom zdát?
Copak chceme o tu svobodu přijít?